Josefovi je dnes pětačtyřicet let. Od čtyřiadvaceti užíval nitrožilně pervitin. Jeho dětství bylo dlouhou dobu bez vážnějších problémů. S rodiči jezdil často na hory a hodně sportovali. Dost času trávil i s prarodiči, kteří byli také hodně aktivní. Brali ho na dovolené, sportovně lyžoval a věnoval se řadě dalších sportů. Josefův otec však náhle zemřel a Josef velmi brzy po jeho smrti začal intenzivně užívat pervitin. K návykovým látkám si našel cestu sám. Šlo to celé velmi rychle a v Josefově životě nastal náhle velký propad. Byl opakovaně v léčebně v Kosmonosech, pokaždé podepsal po několika měsících revers. Pod vlivem se zapojil i do gamblingu, za patologického hráče by se ale neoznačil.

Naposledy byl uvězněný ve Vinařicích na 20 měsíců. Ve výkonu trestu byl po jedenácté. Poprvé byl odsouzený v roce 2003, byl celkem sedmadvacetkrát soudně trestaný a celkověmá  za sebou 17 let ve vězení. Naposledy byl odsouzený kvůli krádeži. S abstinenčními příznaky narazil na veřejný automat s CBD, chtěl z něj získat alespoň nějakou návykovou látku nebo zapomenuté peníze, které tam předtím několikrát našel. U snahy o vybrání automatu ho chytili policisté.

Josef má základní vzdělání, na učilišti studoval obor číšník, který ale nedokončil. Když někde pracoval, tak většinou načerno v nějaké restauraci nebo vinárně. Ve výkonu trestu pracoval v call centrech, přesto má dodnes dluhy ve výši zhruba 900 tisíc korun. Má poúrazovou epilepsii, na kterou užívá Rivotril. Ve věznici ho dostával ve velmi silných dávkách.

Ostatní z jeho života vymizeli

Při svém posledním pobytu ve vězení se Josef dopisem obrátil na organizaci SANANIM a chtěl pomoci řešit svou závislost na návykových látkách. V dubnu roku 2022 tak začal spolupracovat s case managerkou. Potkávali se ve věznici zhruba jednou měsíčně. Neměl v tu chvíli skoro žádné vazby a kontakty mimo věznici.  Styčným kontaktem byla rodinná známá Martina, která bydlela v Liberci. To byl jediný člověk, který mu v životě zůstal, ostatní lidé z jeho života vymizeli. S case managerkou se Josef domluvil, že nastoupí do léčebny Červený Dvůr. Měl tam nastoupit 16. ledna, výstup z vězení měl proběhnout 23. prosince. Tři týdny mezitím měl tedy strávit u zmiňované Martiny v Liberci. Chtěl se po léčbě vrátit do Prahy, tak ho case managerka nepropojila s žádnou z libereckých organizací a domluvili se, že do nástupu do léčebny bude nadále v kontaktu s ní. Case managerka mu pomohla v kontaktu s léčebnou, sepsáním životopisu a motivačního dopisu, a na základě toho byl Josef přijatý do léčby. Case managerka se s Josefem pokoušela sestavit plán pro tři týdny po jeho propuštění. On ale téměř nic nechtěl. Odmítl pomoc ohledně ubytování, nechtěl balíčky potravinové pomoci či hygienických potřeb.  Stačil mu jen podpůrný kontakt během doby, kdy bude u rodinné známé.

Plán se zhroutil

Třiadvacatého prosince v osm hodin ráno case managerka vyzvedla Josefa před branou věznice. Přišel s velkým pytlem věcí a během pěti minut se mu celý plán zhroutil. Martina mu přestala zvedat telefon. Další kamarádka, se kterou měl domluvený krizový plán, také nereagovala. Zjistil, že mu nefunguje nabíječka na telefon a nemá co na sebe. Byla zima, mrzlo a on stál před věznicí jen v mikině. Case managerka mu zopakovala, že mu může pomoci domluvit ubytovnu a materiální pomoc. On nejprve chvíli váhal, ale nakonec souhlasil. Jeli tedy společně do Liberce, kde to Josef alespoň trochu znal a case managerka mu tam pomohla sehnat ubytovnu, zaplatit ji, nakoupit a sehnat nějaké základní věci pro živobytí. Ve třech ubytovnách Josefa nejprve odmítli, protože tam s ním měli z předchozích let špatnou zkušenost. Nakonec se podařilo domluvit bydlení na jedné další. S case managerkou šel Josef i na úřad práce za sociálním kurátorem, tam dostal potravinovou pomoc. Až do 16. ledna si volali nebo psali de facto každý den.

Na pokraji breku a vzteku

Šestnáctého měla Josefa case managerka odvézt do léčebny v Červeném Dvoře. Když se však setkali, zděsila se. Josef přišel ve velmi špatném stavu, byl pobledlý, viditelně asi o 30 kilogramů lehčí. Mluvil o tom, že začal opět brát pervitin, z ubytovny odešel a většinu času od jejich posledního setkání trávil na ulici. Podařilo se mu obnovit kontakt s Martinou, která ho občas nechala přespat v bytě, kde bydlela se svým přítelem. Nechávala ho tam i najíst nebo se osprchovat. Markétin přítel na klienta ale silně žárlil, docházelo mezi nimi k hádkám a velmi emotivním scénám. V takto zuboženém stavu vezla case managerka Josefa do léčebny. Po cestě byl na pokraji breku a vzteku.

V léčebně zůstal Josef do 3. dubna, case managerka ho tam dvakrát navštívila. Byl s ní jinak v telefonickém kontaktu a psali si smsky. Už při první návštěvě byla patrná velká změna. V léčebně Josefovi vysadili původní léky a měl jinou medikaci. Byla patrná změna v jeho chování i přemýšlení. Pochvaloval si obyčejné věci. Byl vděčný, že mohou chodit na výlety. Posílal case managerce fotografie přírody, byl nadšený z běžného lidského prožívání. Bylo hezké vidět u něj běžné emoce. Plán byl, že po léčebně se Josef vrátí do Liberce, přejde do terapeutické komunity a bude spolupracovat s místní organizací Laxus.

Revers kvůli pomluvám

Dva dny před tím, než měl být převezený do komunity, napsal Josef case managerce, ať vše zruší. Stala se mu prý nějaká situace, kterou nepřekousl, podepsal revers a z léčebny vystupuje a jede do Liberce. Tam chtěl vyhledat ambulantní péči. Case managerka se snažila ho podpořit, aby se necítil, že zklamal nebo selhal, což bylo dlouhodobě jeho velké téma. Chtěla také, aby zůstali nadále v kontaktu. Později se ukázalo, že Josef byl nejprve na týden uvolněný z léčby a mohl odjet na návštěvu do Liberce. Když se vrátil, změnila se ve skupině atmosféra. Jeden z klientů léčebny o něm mezitím roznášel mezi ostatní nepravdivé pomluvy, že prodává prášky a ostatní je od něj přebírali. Obával se, aby toho, kdo pomluvy roznáší, fyzicky nenapadl. Otevřel toto téma na komunitě, tam se nikdo ze skupiny neozval. Josefa to silně zasáhlo a urazilo ho, že ten člověk o dané věci nechce mluvit ani na skupině. Rozhodl se tedy vše vyřešit svým reversem a odjezdem.

Nový začátek v nové roli

Zároveň se ale ukázalo, že během své týdenní návštěvy si Josef v Liberci našel přítelkyni. Ta za ním poté přijela i do léčebny. Sama nepije alkohol ani neužívá jiné návykové látky. Má za sebou rozpadlé manželství, kdy ji partner fyzicky ubližoval, a z tohoto manželství má dvě děti, o které se stará sama. Josef se k přítelkyni rovnou nastěhoval. Teď bydlí všichni společně. Děti Josefa respektují a byl jimi velmi rychle přijatý jako otčím. Josef nyní nadále abstinuje, vyřešil si formality na Úřadu práce, u sociálního kurátora a začal chodit do práce. Spolupracuje s organizací VOLONTÉ, se kterou řeší dluhovou situaci. Našel se v roli otčíma, ochraňuje svou ženu a vystupuje jako její zachránce. Kontaktoval ambulantní služby v Liberci, kam bude pravidelně docházet. V listopadu chce zopakovat svůj pobyt v léčebně Červený Dvůr a utužit se v abstinenci.