S Josefem jsem začala spolupracovat ve věznici v listopadu roku 2022. Do spolupráce se přihlásil sám.

Během naší spolupráce byl zároveň na Specializovaném oddíle pro lidi s poruchou osobnosti způsobenou užíváním návykových látek. Josef užíval pervitin a alkohol a ve výkonu trestu byl již potřetí. Měl zpřetrhané vztahy s rodinou, od nástupu do vězení nebyl v kontaktu s nikým z rodiny. Josef byl ve věznici nejprve zařazen do standardního programu, později jsme se domluvili, že přejde do case managementového projektu. Po návratu z výkonu trestu se Josef chtěl tentokrát vrátit do Plzně, i když z tohoto města nepochází. V předchozích případech se vracel do místa trvalého pobytu a nedopadlo to dobře. Silnou motivací pro vstup do case managementového projektu byla  i možnost zajistit mu po výstupu materiální podporu..

Měli jsme plán

S blížícím se výstupem jsem s Josefem mluvila o tom, co vše bude nutné  připravit a domluvit. Nejvíce se dotazoval na bydlení a práci. Měli jsme časový plán, kdy začneme shánět bydlení. Začali jsme s tím dva měsíce před jeho výstupem z výkonu trestu, pomáhala mi s tím i kolegyně z našeho týmu. Ta oslovovala komerční objekty, další chodila na prohlídky bytů. Já jsem se dotazovala u  organizací působících na území města Plzně, které svou činnost zaměřují na oblast bydlení. Podařilo se nám domluvit Josefovu schůzku ve věznici s kolegyní z jiné plzeňské organizace, při které mohl vyplnit potřebné dokumenty a stát se zájemcem o bydlení v projektu Housing First, který tato organizace nabízí.  Pro osoby ve výkonu trestu bohužel nemůžeme dopředu zajistit práci. Měli jsme však s Josefem domluvený plán péče po výstupu, ve kterém bylo zahrnuté i hledání práce.

Téma závislost

Dalším tématem naší spolupráce byla Josefova závislost. Největší ohrožení svého úspěšného výstupu z vězení vnímal v alkoholu. Měli jsme domluvené pravidelné abstinenčně orientované schůzky v našem programu. Mapovali jsme možná rizika týkající se adiktologické oblasti a hledali postupy, které by mohl Josef v rizikových situacích využívat. Dále jsem domluvila jeho schůzku s psychiatričkou. Josef dostal i  nabídku vstoupit do Programu následné péče naší organizace, kterou ale odmítl. Nechtěl nastoupit ani na pobytovou léčbu po výkonu trestu,  měli jsme ji ale připravenou v záloze, kdyby se mu po propuštění nedařilo abstinovat.

Vše si zasloužit

Celou dobu spolupráce s Josefem ve věznici  jsem hodně dbala na to, abychom mohli o všem hovořit. Byli jsme domluveni, že si budeme říkat, pokud budeme vnímat něco rizikového nebo ve spolupráci nevyhovujícího. Dozvěděla jsem se tak od něj například to, že mu nakonec není příjemné přijmout  materiální pomoc ve větším rozsahu. Trval na tom, že ji bude chtít pouze omezeně, hlavně pro zajištění bydlení. Nebylo pro něj snadné si představit, co všechno mu můžeme díky projektu poskytnout. Tvrdil, že člověk by si měl věci zasloužit a dostat je postupně. Před propuštěním přišel s tím, že o tom mluvil s dalšími odsouzenými, kteří mu radili, aby možnosti využil, a tak s materiální podporou nakonec souhlasil.

Po výstupu

V den výstupu jsme s kolegyní pro Josefa vyjeli již v šest hodin ráno. Věznice propouští lidi na svobodu okolo osmé hodiny. Josef vystoupil pouze s malou papírovou taškou, ve které měl osobní doklady, notýsek a papíry týkající se potvrzení o výkonu trestu a jeho propuštění. Ve věznici dostal tisíc korun na cestu domů. K věznici jsem mu dovezla dvě mikiny. Na sobě by měl jinak jen kalhoty a triko. Jeli jsme do Plzně, kde se kolegyni podařilo pro Josefa zajistit přechodné ubytování v  penzionu na okraji města. Naše cesta směřovala nejprve tam. Čekal na nás správce, kterému jsme zaplatili pobyt na osm dní a Josef od něj dostal klíče. Jednalo se o třílůžkový pokoj, ve kterém byl sám. Z penzionu jsme jeli na úřad práce zažádat o Mimořádnou okamžitou pomoc. Podali jsme žádost a měli přijet pro peníze za čtyři hodiny. V mezičase jsme vyřídili Plzeňskou kartu a dobili ji na měsíc, dále jsme Josefovi pořídili telefon s předplacenou sim kartou. Dostal od nás i potravinovou pomoc pro nejbližší dny. Po vyzvednutí Mimořádné okamžité pomoci jsme zavezli Josefovi na bydlení jídlo. V 17.20 jsme měli domluvenou prohlídku bytu. Ve zbývajícím čase jsme šli do obchodu, kde jsme Josefovi koupili bundu, čepici, trenky, ponožky a kalhoty. Poté jsme se vydali na prohlídku. Josef při prohlídce majitelovi řekl, v jaké je situaci. V tu chvíli prohlídka skončila. Josef byl ihned odmítnut pro velký zájem. Po osmnácté hodině jsem se s Josefem rozloučila. Byli jsme domluveni na následující den.

Druhý den přišel Josef v devět hodin ráno na smluvené místo a jeli jsme na úřad práce, kde se evidoval. Dostal termíny, kdy se má dostavit na další schůzky. Následně jsme šli na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, kde se měl po propuštění také hlásit. Pracovnice pobočky mu ihned vytiskla pohledávky, které u pojišťovny má. Mluvili jsme i o tom, jak strávil první večer po propuštění. Říkal, že to šlo. Dal si prý na oslavu jedno pivo, které mu ale nechutnalo, protože byl u toho pití sám. Na vedlejším pokoji byla ubytovaná skupina lidí, kteří celou noc popíjeli alkohol. Také kontaktoval matku a sestru. Sestra mu popřála hodně štěstí, matka mu neodpověděla. Na ubytování ve společné kuchyňce nebylo nádobí, a tak mu kolegyně během našich obchůzek zajistila základní nádobí přes Diecézní charitu. Josef se poté šel najíst a my jsme vyzvedly nádobí, které jsme mu předaly.

Josefa poté čekaly čtyři dny, kdy jsme se neměli vidět. Doptávala jsem se na jeho plány, které má. Chtěl poznat Plzeň, jít se projít, nakoupit si a uvařit. Dostal kontakty na program, na linku důvěry, znal dvě kolegyně, které dojíždí do stejné věznice, na které se mohl obrátit. Schůzku jsme měli domluvenou na následující úterý. Josef se na ni však nedostavil, telefon měl nedostupný. Následující den, na další schůzku také nedorazil. V pátek volala majitelka bydlení a ptala se po Josefovi. Začala vyhrožovat exekutory, pokud nedoplatíme nezaplacenou částku za bydlení. S kolegyní jsem tedy jela na penzion. Josef tam nebyl, v pokoji zůstaly všechny jeho věci včetně těch osobních. Odešel pouze v mikině a už se nevrátil. Doplatily jsme ubytování a  věci odvezly. Josefův telefon je dodnes stále nedostupný.

Jana Repková, CPPT