Jaká je z vaší zkušenosti situace v českém vězeňství v druhé polovině roku 2022?

České vězeňství sleduji podrobněji hlavně v té části, kterou se zabývám. Z mého pohledu české vězeňství systémově selhává ve své funkci převýchovy. Potvrzuje to i vysoká recidiva, která je zde více než šedesátiprocentní. Vidím to na našich klientech, v jakém stavu se z věznic vrací. Řada věcí je dost zastaralých a tvrdých, v takovém prostoru se pak špatně pohybuje zaměstnancům i odsouzeným. Na druhou stranu musím říci, že se systém snaží o modernizaci a reagovat na aktuální trendy. V průběhu covidové pandemie se adiktologickým službám velmi rychle podařilo přejít do online prostoru při práci s odsouzenými a to díky pohotovému přístupu vězeňské služby. Bohužel už jsem v praxi zažila, že zajímavé a funkční části se mnohdy snadno ztratí pod vším, co tak obrovský systém zahrnuje.

Jaké jsou nyní v českém vězeňství aktuální trendy – negativní i pozitivní?

Systémy, jakým je vězeňství, vždy reagují na to, jak se má aktuálně celý stát. Teď je to vlivem války a zhoršené ekonomické situace spíš špatné. I věznic se dnes například dotýkají úsporné kroky, které významně ovlivňují kvalitu života vězňů. Zhoršují se také podmínky po výstupu z výkonu trestu odnětí svobody. Najít bydlení je například čím dál tím složitější. S tímto trendem se setká nejspíš každý, kdo dnes hledá bydlení.

Zajímavými trendy, které souvisí s vězeňstvím, jsou například otevřené věznice, restorativní justice nebo dekriminalizace či zmírnění trestního postihu při páchání méně závažných trestných činů. Důležitá je i volba efektivních alternativních trestů místo výkonu trestu odnětí svobody.

S vaší organizací podporujete lidi se závislostmi ve věznicích. Jak vaše práce vypadá?

Se spolupracujícími věznicemi máme podepsané dohody o spolupráci. Máme domluvené intervaly, jak často do věznic vstupujeme. Většinou pracujeme s vězni, pro nás klienty, individuálně, dříve jsme pracovali i skupinově. Do věznic za klienty docházíme jednou za čtrnáct dní, ideální čas pro vstup do spolupráce je půl roku až rok před výstupem odsouzeného. Naším cílem je podpořit ho při přípravě na cestu po propuštění z vězení a při plánování, jak jeho život bude vypadat po výstupu. Nemáme tendence dublovat už existující služby psychologů, sociálních pracovníků, terapeutů nebo speciálních pedagogů ve vězení. Raději navazujeme na to, co už oni udělali. Práce je tak přesnější a efektivnější, následné kroky klienta po propuštění jsou úspěšnější.

Na začátku spolupráce mapujeme situaci daného člověka a připravujeme s ním individuální plán. Jeho součástí bývá také léčba po propuštění v ambulantním nebo pobytovém zařízení. To, že klient abstinuje od návykových látek celou dobu trvání výkonu trestu, neznamená, že v abstinenci dokáže pokračovat i po propuštění.

Snažíme se klienty podpořit při zajištění práce a bydlení. Mapujeme možnosti klientů, doptáváme se, do jaké míry mají podporu u rodiny či blízkých. Nejvíce rizikové je jít z výkonu trestu a nemít nic připravené. Nejrizikovější jsou první dny po výstupu, možná hodiny. Když v té chvíli propuštěný nic nemá, vrací se tam, kde to zná. Což může být ulice nebo drogový svět. Když má něco připravené a je na někoho navázaný a důvěřuje mu, tak se na něj po propuštění obrátí.

Návrat z vězení je obecně velmi náročná situace, a ne každý ji zvládne. Ten, kdo ji chce zvládnout, potřebuje hodně síly, stojí to velké úsilí. Lidé po propuštění jsou velmi křehcí a potřebují hodně podpory.

Jak dlouho po propuštění se tedy s klienty opět setkáváte mimo věznici?

Někdy se děje i to, že klienta vyzvedneme přímo u věznice a pokračujeme dále v naplánovaném individuálním plánu. Nabízíme to většinou v těch případech, kdy má klient přetrhané vztahy s rodinou. Kdybychom se domluvili, že se nám ozvou týden nebo dva po propuštění, tak už se to ve většině případech nestane a snižuje se šance na pokračování ve spolupráci. Nejlepší je, aby se ozvali ještě v den propuštění nebo o den později.

Lidé, se kterými pracujeme, jsou většinou delší dobu úspěšní než ti, kteří nespolupracují. Stane se, že mají relaps nebo drobnou recidivu, ale jsou schopni se ozvat, že potřebují pomoc, protože sklouzli a nedaří se jim. I to je úspěch. Dokázat si říct o pomoc, stopnout užívání.

Jste jednou z organizací, které se podílejí na projektu Práce za mřížemi. Jedním z jeho cílů je zavést do práce s lidmi se závislostmi ve vězení metodu case managementu. Co dalšího tento projekt přináší, v čem bude pro vaši práci přínosný?

Největším přínosem bude určitě větší provázanost – se všemi organizacemi, které v projektu jsou, i se samotnými věznicemi a jejich pracovníky. Máme možnost se teď pravidelně setkávat s kolegy při vzdělávacích blocích a dalších akcích projektu. Do této chvíle setkávání probíhalo pouze při setkání sekce Drogových služeb ve vězení, APAS.

Počítá se zde zároveň i s větší podporou klientů po propuštění. Můžeme teď například z prostředků projektu na určitou dobu hradit ubytování klientů po propuštění z vězení, koupit jim hygienický balíček nebo tramvajenku. Díky projektu máme zajištěné i služby psychiatrů a adiktologů, které v programu běžně nemáme. Počítáme i s tím, že se zintenzivní náš kontakt s pracovníky věznic. V různých věznicích to ale bude zřejmě různé. Čekáme, že se k nám teď častěji dostanou i zprávy a doporučení od odborníků z věznic o tom, co daný klient bude potřebovat po propuštění, abychom mohli navázat na jejich práci z věznic. Spolupráce povede k vyšší efektivitě.

Dalším přínosem vnímám to, že se vzděláváme v metodě case managementu. Během projektu budeme poznávat různé přístupy v této metodě a budeme si moci vyzkoušet, jak funguje v praxi.

Co pomáhá nejvíce prolamovat ledy mezi vámi a pracovníky věznic? Díky čemu se daří posilovat úspěšnou spolupráci?

Osvědčilo se mi spolupracujícím zaměstnancům hned na začátku vysvětlit cíle našeho programu. Vysvětluji, že nechceme zdvojovat/dublovat jejich práci, ale pokračovat tam, kde oni končí, navazovat na ně. Někoho to zaujalo víc, někoho méně. Osvědčuje se mi i to, že když máme společného klienta, snažím se spolupracovat i s dalšími odborníky ve věznici a při té spolupráci se osobně potkat. Poté je snazší se na sebe vzájemně obracet i v případě dalších klientů. Zajímám se také o práci ostatních zaměstnanců, abych o ní měla přehled, chodím na stáže na specializované oddíly věznic, abych poznala, čím se zabývají, na čem pracují, s čím se potýkají.

Co podle vás v českém vězeňství funguje naopak dobře? Na čem by se i v tomto projektu dalo stavět?

Určitě vnímám pozitivně to, že většina odborných zaměstnanců si uvědomuje, jak je důležitá následná péče po propuštění a jsou rádi, že mají za kým odsouzené po výstupu poslat. Dokáží ocenit možnost spolupráce s naším programem. Ve věznicích je mnoho pracovníků z dlouholetou praxí, které mohou předávat dál své zkušenosti dál nejen svým kolegům, ale také tím obohacovat spolupráci s námi a vytvářet funkční systém péče o naše klienty.

Václav Zeman, Storyhunters