Na konci dubna bude ukončen víceletý projekt, jehož cílem bylo zavedení metody práce case managementu pro podporu lidí se závislostí ve 12 českých věznicích. V tomto projektu se spojilo šest adiktologických organizací, které v České republice působí v oblasti podpory lidí se závislostmi a v oblasti práce s odsouzenými. Propojili se v něm odborní pracovníci z několika oblastí, které souvisí s řešením závislostí i prací s uvězněnými – jde například o sociální pracovníky, terapeuty, zdravotníky, adiktology, zástupce Probační a mediační služby a další. Součástí projektu bylo i vzdělávání a supervize jednotlivých pracovníků zapojených do projektu – od odborného personálu spolupracujících věznic, až po pracovníky jednotlivých organizací a kontinuální výzkum a průběžná evaluace celého projektu i jeho jednotlivých částí.

„Svým zaměřením i záběrem se jednalo o unikátní projekt, který v takové podobě a rozsahu nebyl v České republice dosud realizován a můžeme jej vnímat jako unikátní i s ohledem na zahraniční kontext. Využití case managementu jako specifického způsobu práce s lidmi se závislostí, u kterých se mnohdy kumuluje řada problematických oblastí, které musí po výstupu z vězení řešit, považujeme jako velmi vhodné. Budeme rádi, když se do budoucna podaří tuto metodu práce i zkušenosti a zjištění tohoto projektu udržet v rámci systému práce s lidmi se závislostí ve výkonu trestu napříč věznicemi v celé České republice,“ uvádí koordinátor projektu Jakub Michal z Asociace poskytovatelů adiktologických služeb (APAS), která zastřešovala celý projekt. Projekt byl uskutečňován ve spolupráci se zástupci Vězeňské služby v jednotlivých věznicích i se zástupci Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR. Obě strany tuto vzájemnou spolupráci hodnotily kladně a jako přínosnou.

Součástí zakončení celého projektu je i zveřejnění jeho závěrečné evaluační zprávy (třetí v průběhu celého projektu). Tato zpráva uvádí řadu aktuálních témat souvisejících s podporou lidí se závislostí v českých věznicích i sociální politikou a vězeňstvím v České republice obecně.

Závěrečné setkání zástupců projektu “Systémové zajištění péče pro vězněné uživatele drog a její následná kontinuita po propuštění“ s novináři (10.4.2024, Praha)

Case management jako specifický způsob práce s klienty

Úvod zprávy se věnuje samotné metodě case managementu, jejím specifikům, přínosům pro práci právě s touto skupinou klientů ale i kapacitám, které na ni jednotlivé organizace měly. „Tento projekt a realizace case managementu byly pro naši organizaci impulsem, jak zkusit dělat klientskou práci jiným způsobem a využít více dostupné zdroje. Díky většímu síťování se zlepšily vztahy s různými aktéry a aktérkami v daném regionu, což je velké pozitivum, které tu zůstane i po konci projektu,“ hodnotila přínos této metody v rozhovoru jedna z case managerek.

Řada sociálních pracovníků však upozorňovala i na to, že tato metoda práce s klienty je mnohem intenzivnější a náročnější na jejich kapacity i čas, než ty, na které byli dosud zvyklí. Náročné pro case managery bylo opakovaně i to, že se při podpoře klientů setkávali se strukturálními překážkami, které dnes v České republice existují, jako například absence stabilního důstojného a dostupného bydlení pro klienty, stigmatizace propuštěných klientů při hledání zaměstnání nebo některé nedostupné adiktologické služby. Náročné bylo i předávání klientů mezi jednotlivými organizacemi nebo do jiných sociálních služeb ve chvíli, kdy se klienti po výstupu z výkonu trestu vraceli do jiného regionu, než byl ten, ve kterém s nimi pracovali během jejich trestu. Mnozí sociální pracovníci tak v rozhovorech mluví o svém přetížení, které se v některých případech promítalo i do jejich duševního zdraví. Uváděli, že ideální počet klientů pro tento způsob práce byl kolem deseti propuštěných klientů na jednoho sociálního pracovníka, v řadě případů jich však pracovníci a pracovnice měli v jednu chvíli řádově mnohem více. „Je to náročné a časově komplikované, některá asistence klientům po propuštění má charakter i dvanáctihodinové pracovní doby. Nároky na sociální pracovníky jsou velké, musí mít velký přehled v celé problematice a být časově velmi flexibilní,“ uvádí v rozhovoru další z case managerů.

Změna financování a logiky financování sociálních služeb a sociální práce

Financování sociálních služeb je v České republice nastaveno na co největší počet kontaktů s klienty a klientkami. To má za následek systémové přetěžování sociálních pracovníků a pracovnic, jejich fluktuaci i horší kvalitu práce s klienty. Case management jako intenzivní druh sociální práce, navíc se skupinou lidí se závislostí, kteří mají často větší počet komplexních potřeb, je tímto nastavením dost negativně ovlivněný. „Projekt otevírá otázku, zda by toto nastavení financováních služeb v Česku nemělo být přehodnoceno a nemělo by stát spíše na intenzivnější komplexní práci s klienty, která nebude postavená především na kvantifikačních indikátorech,“ uvádí autor evaluační zprávy kriminolog Jiří Mertl, který působí na Univerzitě Karlově v Praze. Ve zprávě poukazuje i na nejistotu financování sociálních služeb, které jsou v Česku povětšinou financovány jen projektově nebo dotačně, a to zpravidla pouze na jeden rok.

Evaluační zpráva upozorňuje i na nedostatečné financování sociálních služeb v České republice ve srovnání se sousedními i severoevropskými zeměmi. Česká republika vydává na sociální služby zajišťující podporu marginalizovaným skupinám dlouhodobě pod jedno procento svého HDP. V Německu jsou to tři procenta, v Rakousku mezi dvěma a třemi procenty, ve Finsku skoro šest procent, ve Švédsku sedm procent a v Dánsku dokonce přes sedm procent HDP (Llena-Nozal et al., 2022).

V České republice v roce 2018 na jednoho sociálního pracovníka připadalo kolem 100 obyvatel, v Rakousku je to 50, a například v Německu, Francii, Finsku, Švédsku, Dánsku a Norsku je to 25 a méně. V České republice sociální pracovníci tvoří zhruba dvě procenta celkové zaměstnané populace, na Islandu, Švýcarsku, Nizozemsku, Finsku a Švédsku je to mezi šesti a osmi procenty a v Dánsku a Norsku je to dokonce mezi deseti a dvanácti procenty. I to může mít výrazný vliv na to, jak velkou podporu ve společnosti mají či nemají podpora prevence a návrhy na zvýšení prostředků mířících do sociální politiky.

Transparentnější a systematičtější podmíněné propuštění

Již předchozí evaluační zpráva tohoto projektu upozorňovala na to, jak negativní dopad na práci s klienty se závislostí a na jejich přípravu na propuštění z výkonu trestu mají netransparentní a nepředvídatelná pravidla podmíněného propuštění vězňů z českých věznic. Dotazovaní uváděli, že často, až na výjimky, nevidí žádný konkrétní systematický vzorec, na jehož základě jsou nebo nejsou osoby propuštěny. Ve chvíli, kdy žádosti lidí ve výkonu trestu není vyhověno, musí sociální pracovníci rušit domluvené návazné služby. Jde například o místa v pobytových službách, nebo o ubytování, které mohlo být díky prostředkům tohoto projektu klientům na přechodnou dobu zaplaceno.

Komplikace způsoboval i neodhadnutelný den nebo čas propuštění dané osoby v případě, že bylo žádosti o podmíněné propuštění vyhověno. Administrativní náležitosti spojené s propuštěním mohou trvat desítky minut i několik hodin. Státní zástupce má zároveň tři dny čas, aby podal stížnost, a pokud se jí nevzdá, běží automaticky celá lhůta. Mnohdy tak není jasné, od kdy má být daná služba zamluvena, sociální pracovníci si zároveň nemohou pro každou propouštěnou osobu vyblokovat půlku dne až několik dní, aby na ni čekali před věznicí a poskytli jí asistenci. Ta přitom pomáhá minimalizovat riziko, že klient nebo klientka po propuštění nedorazí na smluvené místo nebo ztratí se sociálními pracovníky kontakt. „Řešením by mohla být jednoduchá úprava legislativy spočívající ve stanovení určité lhůty, například týden nebo 14 dní, mezi rozhodnutím soudu a samotným propuštěním dané osoby. Během této doby by šlo vyřešit všechny náležitosti a bylo by jasné, kdy přesně bude daná osoba propuštěna, což by usnadnilo následnou práci s ní,“ vysvětluje Jiří Mertl. Sociální pracovníci se setkávali i s tím, že byli klienti v rozhodnutí o neschválení žádosti o podmíněné propuštění odkazováni na programy práce s agresí, které v dané věznici vůbec nejsou k dispozici, nebo s tím, že nebylo vyhověno žádost klientů, kteří už prošli všemi programy dané věznice a nemají tedy do jakých dále nastoupit.

Podpora dostupného bydlení a housing first politiky

Nejčastějším strukturálním problémem, se kterým se sociální pracovníci při podpoře klientů po výstupu setkávali, byla nedostupnost důstojného bydlení. Pro klienty byly ve většině případů dostupné jen ubytovny, které jsou z řady důvodů pro tyto osoby zcela nevyhovujícím typem bydlení. „Ubytovny jsou rizikové, jsou na nich často drogy. I když máme v projektu finance na zajištění dočasného bydlení klientům, nepodaří se často sehnat jiné, než to na ubytovně,“ uvádí v rozhovorech case manageři projektu. Ti často trávili hodiny obvoláváním proto, aby pro klienty sehnali bydlení alespoň na ubytovně.
„Je třeba upozornit i na to, že jde o velmi nestabilní druh bydlení a situace klientů je tak vyřešena pouze dočasně a budou se jí muset zabývat brzy znovu, tentokrát už bez podpory projektu. Doufejme proto, že co nejdříve dojde k přijetí zákona o podpoře v bydlení. Lépe využívány by mohly být i kapacity nevyužívaných bytových prostor, kterých je podle analýzy ministerstva pro místní rozvoj v Česku až 860 tisíc,“ upozorňuje Jiří Mertl.

Vybudování kultury spolupráce mezi věznicemi a neziskovými organizacemi

Rozhovory s case managery jednotlivých organizací také ukázaly, že v řadě věznic byla jejich spolupráce se zástupci Vězeňské služby dobrá. Na mnoha místech však stála na konkrétních jednotlivcích a osobních vztazích case managerů s nimi. Pokud tyto osoby ze své pozice odešly, spolupráce s věznicí se zkomplikovala. Vězeňská služba se přitom také dlouhodobě potýká s nízkým počtem svých pracovníků a jejich dlouhodobou přetížeností.

„Opatřením, které by mohlo spolupráci s pracovníky neziskových organizací ve věznicích výrazně zlepšit by mohlo být zřízení pozice koordinátorů, kteří by měli na starosti spolupráci s neziskovými organizacemi. Ti by měli na starost administrativní záležitosti spojené s návštěvami sociálních pracovníků, naváděli klienty na konzultace, zajišťovali prostory pro ně, řešili aktuální problematické situace. Koordinátor by měl dobrý přehled o projektech a práci neziskových organizací, ty by měly jasně danou osobu, se kterou ve věznici komunikovat,“ navrhuje Jakub Michal z APAS. Zástupci adiktologických organizací by ocenili i rozšíření praxe, která již v některých věznicích funguje – pracovníci těchto organizací mají po dlouhodobější zkušenosti a předchozí domluvě možnost volnějšího pohybu v rámci některých předem vymezených prostor věznice. Nemusí je tak na všechna místa doprovázet pracovníci Vězeňské služby.

Na konci února 2024 bylo ve zmiňovaném projektu:

• 315 klientů z různých věznic ČR, kteří měli připravený plán výstupu (tj, na co se zaměřit, co dělat po výstupu z vězení)
• 177 z nich do této chvíle vystoupilo z výkonu trestu (ostatní výstup teprve čeká / žádali o předčasné propuštění)
• 75 z nich ukončilo úspěšně celý program – tj byli v kontaktu s case managerem i půl roku po výstupu z výkonu trestu (u takových se velmi výrazně snižuje riziko jejich dalšího návratu do výkonu trestu recidivy)

Závěrečnou evaluační zprávu projektu si můžete stáhnout zde:

• Závěrečná výzkumná a evaluační zpráva projektu „“Systémové zajištění péče pro vězněné uživatele drog a její následná kontinuita po propuštění“ (duben 2024, PDF)

Metodologie evaluační zprávy

Závěrečná evaluační zpráva projektu vychází z kvalitativní i kvantitativní výzkumné činnosti. Během projektu bylo vedeno celkově 47 individuálních rozhovorů, devět skupinových rozhovorů a sedm fokusních skupin. Rozhovory byly ve třech vlnách vedeny s projektovým týmem, jednotlivými case managery, s kontaktním personálem spolupracujících věznic a ke konci projektu také s klienty a klientkami. Kvantitativní část výzkumu se skládala ze tří dotazníků: dotazníků potřeb, stabilizačních dotazníků a dotazníků spokojenosti. Dotazníky potřeb a stabilizační dotazníky byly poskytovány klientům a klientkám vždy na začátku spolupráce, při propouštění z výkonu trestu a na konci spolupráce. Dotazník spokojenosti byl poskytnut klientům a klientkám na konci spolupráce. Celkově bylo shromážděno 648 dotazníků potřeb (371 na začátku spolupráce, 200 při propouštění a 77 při ukončování spolupráce), 714 stabilizačních dotazníků (389 na začátku spolupráce, 214 v čase propouštění a 111 v čase ukončování spolupráce) a 83 dotazníků spokojenosti. Dotazníky byly analyzovány pomocí deskriptivní statistiky a pro zpracování otevřených otázek byl využit software MAXQDA.

O projektu:

V projektu Asociace poskytovatelů adiktologických služeb “Systémové zajištění péče pro vězněné uživatele drog a její následná kontinuita po propuštění“ se spojily do společného víceletého projektu organizace, které v České republice působí v oblasti podpory lidí se závislostmi i v oblasti práce s odsouzenými. Projekt měl za cíl nově vytvořit a odpilotovat metodu Case Managementu při práci s vězni s drogovou závislostí ve dvanácti českých věznicích. Spojili se při ní odborní pracovníci z několika oblastí, které souvisí s řešením závislostí i prací s uvězněnými – jde například o sociální pracovníky, zdravotníky, adiktology, zástupce Probační a mediační služby a další. Podporujeme přenos této metody do dalších vězeňských zařízení v celé republice. Součástí projektu bylo i vzdělávání a supervize jednotlivých pracovníků zapojených do projektu – od odborného personálu spolupracujících věznic, až po pracovníky jednotlivých organizací a kontinuální výzkum a průběžná evaluace celého projektu i jeho jednotlivých částí. Informace o projektu jsou zveřejňovány na webové stránce www.pracezamrizemi.cz.

Partnerské organizace zapojené do projektu:

• Magdaléna, o.p.s.
• KOTEC, o.p.s.
• Centrum protidrogové prevence a terapie, o.p.s.
• Laxus z.ú.
• Společnost Podané ruce o.p.s.
• SANANIM z.ú.

Kontaktní osoba:

Václav Zeman, mediální podpora projektu
tel.: 732 151 250
email: vaclav.zeman.pr@gmail.com