# ZAMĚSTNÁNÍ
Vladimír: Nová práce po dvou týdnech na svobodě

Vladimírovi je 37 let. V minulosti se potýkal se závislostí na heroinu. Když byl ve výkonu trestu, dostal se poprvé do kontaktu s organizací SANANIM. Ve věznici byl zařazen do léčebného substitučního programu pro uživatele opioidů a přihlásil se i do našeho programu.

S Vladimírem tak před jeho propuštěním intenzivně pracovala case managerka, se kterou se začal ve věznici setkávat. Byli v pravidelném kontaktu každých 14 dní, měsíc před jeho výstupem z vězení ještě častěji. Den po výstupu z výkonu trestu Vladimír úspěšně nastoupil do substituční léčby a stále v ní setrvává. Case managerka mu pomohla získat krátkodobé bydlení na vícelůžkovém pokoji v ubytovně. Po výstupu byla spolupráce s Vladimírem intenzivnější. Poskytli jsme mu základní potravinový balíček – jako mnoho dalších vězňů opustil i on věznici prakticky bez peněz.

Předali jsme mu i SIM kartu s nabitým kreditem, aby mohl být i nadále ve spojení s case managerkou. Ze základního finančního balíčku pro ty, kteří vycházejí z vězení, si Vladimír s pomocí case managerky nakoupil boty, oblečení a hygienické potřeby, které mu po výstupu chyběly. Díky tomu, že měl brzy po výstupu z vězení zajištěnou většinu základních potřeb, podařilo se Vladimírovi už asi dva týdny po výstupu z vězení získat novou práci. S jejím získáním mu také pomohla jeho case managerka. Dnes je Vladimír stále zaměstnaný. Práce ho časově dost zatěžuje, takže se s case managerkou setkávají většinou jen jednou týdně. Řeší spolu, jak naložit s volným časem – co ho baví, v čem by se chtěl do budoucna rozvíjet, i to, jak obnovit vztahy s jeho blízkými.

# BYDLENÍ
Roman: Zpátky do Brna

Roman byl ve vězení už potřetí, všechny jeho trestné činy souvisely s užíváním návykových látek. Užíval drogy od svých čtrnácti let, hlavně pervitin. Opakovaně byl hospitalizovaný v psychiatrické nemocnici, léčbu ale nikdy nedokončil. Nejdéle abstinoval jeden rok, to chodil do práce, bydlel a byv kontaktu se sestrou – rád na to vzpomíná. Na dětství moc rád nevzpomíná. Jeho rodiče často pili. Má sestru, která mu vždy byla velikou oporou. Momentálně ale nejsou v kontaktu. Stydí se, že je opět ve vězení.

Když jsme se s Romanem začali setkávat, první konzultace byly dost náročné. Bylo pro něj těžké mluvit o svém dalším selhání. Po pár konzultacích se to změnilo. Zaměřil se na to, že si najde práci a bydlení. Ze své závislosti byl už unavený a vyčerpaný. Rád by prý i po výstupu z vězení byl kontaktu s někým, s kým bude moct řešit nenadálé životní situace. Připravili jsme tedy s Romanem plán pro jeho výstup z vězení.

Zavírali ho na podzim, tudíž měl na sobě jen zimní boty a oblečení – vystupoval z něj na začátku léta. Chtěl se vrátit do Jihomoravského kraje, ale netušil, kam půjde. Při výstupu byl prakticky bez peněz a z věznice si nebyl schopen zajistit ubytování ani práci. Jeho case manager mu pomohl zajistit a proplatit na přechodnou dobu ubytovnu s výhledem na místo v azylovém domě. Zajistil mu i minimální finanční částku na nákup oblečení, hygienu a základní potraviny. Spojil se také s kolegy z organizace v Jihomoravském kraji, kteří souhlasili, že si převezmou Romana do péče.

V den výstupu vyzvednul case manager Romana v osm ráno před branami věznice a doprovázel ho při cestě do Brna. Po cestě mu předal věci, na kterých se předem dohodli – oblečení, potraviny a hygienické potřeby. V Brně se oba v kanceláři místní organizace setkali s jeho novým case managerem. Společně se odtud vydali na předem domluvenou ubytovnu.

Romanovi se brzy přes sociální sítě povedlo navázat kontakt se sestrou. Po šesti měsících se odstěhoval do města, kde žije jeho sestra, protože jí chtěl být nablízku. S case managerem zůstává dodnes v pravidelném telefonickém kontaktu.

# DLUHY
Miloš: Do pěti let chci být bez dluhů

Třicetiletý Miloš byl odsouzený na tři roky. Ve vězení je opakovaně za majetkovou trestnou činnost. Většina jeho trestných činů souvisela s užíváním návykových látek. Jeho dluhy jsou dnes ve výši zhruba 300 tisíc korun – většina z nich je za poškození majetku nebo kvůli jiné trestné činnosti.

Před nedávnou dobou Miloš zažádal o podmíněné propuštění. Žádost podal po skončení ochranné léčby ve věznici, do které se dobrovolně přihlásil. Case managerka, se kterou se ve věznici začal setkávat, mu pomohla sepsat zprávu o spolupráci. Oba věřili, že může dopadnout dobře a že bude propuštěný. Miloš měl v tu chvíli silnou motivaci řešit svou závislost, dluhy i další problémy. Státní zástupce ale navrhl nepropuštění a soudkyně Milošovu žádost zamítla.

Státní zástupce se Miloše u soudu ptal, proč řeší nejdříve závislost a nehradí své pohledávky. Přitom, když je vězeň v léčbě, tak nemůže pracovat. Miloš se ale i tak s pomocí case managerky aktivně snažil své dluhy řešit. Nechal si zmapovat všechny své dluhy. Chtěl by se jich do pěti let úplně zbavit.

Dnes je kromě case managerky v kontaktu i s doléčovácím týmem. Společně ho všichni vedou k co největšímu osamostatnění. Jeho cílem dnes je najít si co nejdříve po propuštění práci, bydlení a řešit své dluhy. Už brzy může podat další žádost o podmínečné propuštění a věří, že tentokrát už bude úspěšná a vrátí se zpátky na svobodu.

# ZÁVISLOST
Pavel: Chci to alespoň zkusit

S Pavlem začali case manageři SANANIMu spolupracovat loni v dubnu. Case managerka ho začala navštěvovat ve věznici čtyři měsíce před jeho propuštěním. Ve výkonu trestu byl popáté, celkem strávil ve vězení patnáct let. Dětství Pavel neměl jednoduché. Byl často svědkem hádek a násilí mezi rodiči. Později se rodiče rozvedli a on zůstal se svou matkou. V mládí návykové látky neužíval, pervitin začal užívat až ve vězení. Nejdříve nárazově, později pravidelně i nitrožilně. Ve věznici poprvé vyzkoušel i opiáty.

Při setkáních s case managerkou ve věznici řešili, jak bude Pavel moci postupovat po výstupu z vězení. Case managerka mu doporučovala pobytovou léčbu, s tím ale nesouhlasil. Chtěl zkusit sám fungovat v běžném životě. Často se bavili o tom, co může být kdy rizikem a jak by měl Pavel postupovat, když by opět začal užívat.

Abstinovat se Pavlovi po návratu z vězení bohužel moc dlouho nepodařilo. Po třech týdnech začal opět užívat pervitin. Nezvládal moc dobře soužití se svou matkou. Vztah mezi nimi nikdy nebyl jednoduchý. Vznikaly mezi nimi snadno konflikty, které se Pavel snažil řešit, ale bylo to pro oba náročné. Jeho matka nevěděla, že Pavel užívá návykové látky. Neuměla si tím pádem před jeho návratem třeba vůbec představit, jak s ním řešit abstinenční příznaky. Case managerka byla v kontaktu s Pavlovou rodinou a snažila se jim pomáhat celou
situaci pochopit. Ptali se jí na věci, které jim nebyly jasné. Byli spolu v telefonickém kontaktu a potkávali se i osobně. Někdy
u těch setkání byl i Pavel.

V jeden obzvlášť náročný den měl Pavel myšlenky na sebevraždu a cítil se psychicky na dně. Telefonoval case managerce s obavou, že si ublíží, nebo že ublíží někomu jinému. Nevěděl, co má dělat. Case managerka se ho snažila udržet na telefonu, aby hovor neukončil. Mluvili spolu několik desítek minut a domluvili se na tom, že si do zítřejšího rána nic neudělá a ráno se sejdou a pokusí se zajistit Pavlovi pobyt na krizovém oddělení. Ráno se opravdu setkali na domluveném místě a pomohla mu s převozem na krizové přijetí do psychiatrické léčebny. Zde Pavel vydržel tři měsíce. Case managerka s ním i v tuhle chvíli byla v kontaktu – telefonickém i osobním. Komunikovala i s jeho rodinou a snažila se pro Pavla zařídit dlouhodobější a intenzivnější léčení. Podařilo se to a po třech měsících mohl být Pavel převezen z této psychiatrické nemocnice do jiné, k dlouhodobější léčbě.

KAM SE OBRÁTIT?

Pokud vás v brzké době čeká návrat z výkonu trestu zpět na svobodu, nebo jste se v nedávné době z výkonu trestu vrátili a hledáte podporu ve výše uvedených oblastech, obraťte se na některou z organizací, ve kterých působí odborní pracovníci (case manageři), kteří Vám mohou být k dispozici ve Vaší situaci.

Podrobný přehled organizací a kontaktů na ně rozdělených podle jednotlivých krajů republiky najdete v novinách Na cestě na svobodu (str.3), které jsme vydali v rámci tohoto projektu a distribuujeme je do věznic v různých částech republiky.